V minulém roce byly u pojišťovny Generali odhaleny pojistné podvody za 32 milionů Kč
Skupina interního auditu a kontroly pojišťovny Generali odhalila v průběhu roku 2009 pojistné podvody v celkové hodnotě 32 milionů korun. V porovnání s rokem 2008, kdy částka činila 11,5 milionů korun, se výše prokázaných škod u pojistných podvodů takřka ztrojnásobila. Uvedená data potvrdila scénář, který podobný růst předpokládal jako jeden z dopadů finanční krize. Klienti, kteří se o pojistný podvod pokusí, si možná ani neuvědomují, že se jedná o trestní čin s horní hranicí sazby nepodmíněného odnětí svobody až na 12 let.
Vyšetřovatelé Generali prošetřili během uplynulého roku 247 případů pojistného podvodu, přičemž u 112 z nich bylo prokázáno podvodné jednání. Na jejich základě bylo podáno 44 trestních oznámení pro podezření z pojistného podvodu. Není důležité jak byli jejich jednotliví aktéři potrestáni. Důležité je, že pojišťovna Generali dává jasně najevo, že dokáže podvodníky odhalit a společnost před nimi ochránit.
V Generali jsme zaregistrovali i několik případů, kdy si pachatel pojistného podvodu uvědomí závažnost svého činu a snaží se pojišťovně vrátit již vyplacené peníze, aby si vylepšil pohled soudu na svou osobu a získal možnost mírnějšího zacházení při vynášení rozsudku. Pachatelé, kterým ještě nebylo pojistné plnění vyplaceno, v návalu prozření píší dopisy pojišťovně s tím, že se vlastně nic nestalo a od Generali už žádnou náhradu škody nežádají. Opět se stejným úmyslem. Získat možná co nejmírnější trest.
Nejfrekventovanější jsou pojistné podvody u pojištění motorových vozidel, kdy se klienti snaží fingovat dopravní nehody nebo se pokoušejí předkládat nadhodnocené faktury za opravu vozidla, na jejichž základě žádají větší odškodnění. Vyšetřovací tým Generali v rámci průběžného provádění šetření podobné praktiky s úspěšností odhaluje, zdokumentuje a následně předává policii k dalšímu řešení.
Jak takový pokus o pojistný podvod vypadá? Dva pachatelé, kteří v minulosti společně provozovali autobazar, se posléze postavili na vlastní nohy a pořídili si autobazar každý sám pro sebe. Své „podnikání“ vylepšili malými zlepšováky. Nakupovali vraky bouraných aut, které na sebe nebo na někoho z příbuzných zaregistrovali a auto pojistili proti krádeži. Po nějaké době nahlásili policii jejich odcizení. Na pojišťovně Generali požadovali náhradu škody v řádu statisíců korun v domnělé hodnotě vozidla. Auto však často nebylo ani pojízdné a v několika případech doslova fyzicky neexistovalo již v době, kdy probíhala technická kontrola a uzavírala se pojistná smlouva.